Vytvořeno: Wysiwyg Web Builder 17
2011 © Římskokatolická farnost Olešnice Jiří Tomášek verze 7.17
2011 © Římskokatolická farnost Olešnice Jiří Tomášek verze 7.17
Předmluva (ing. Ludvík Lošek, L. P. 2010)
Mnozí z nás si možná pamatují ten barvotiskový obrázek, který ještě v časech našich babiček visíval snad nad každou dětskou postýlkou: Dvě malé děti, držící se za ruce, přecházejí po úzké lávce, zatímco nad nimi drží ochrannou ruku jejich strážný anděl.
Farní kronika se leckomu může zdát zbytečná a nudná. Vždyť co se vlastně ve farnosti děje? Stále dokola ten samý liturgický rok, pravidelně se opakující bohoslužby, svátky, pouti. Čas od času jediným vzruchem v jednotvárném běhu života farnosti je příchod nového kněze, jinak nic, co by stálo za pozornost. Ale je tomu opravdu tak?
Je to jako s tou lávkou nad bažinou. Dole pod ní to klokotá a vře, objevují se stále nové bubliny, aby byly vzápětí nahrazeny dalšími, ještě smrdutějšími a jedovatějšími. Pozorovatel, fascinovaný bouřlivým životem bažiny, si často ani neuvědomí, na čem to vlastně stojí. Ta lávka je přece tak obyčejná, nudná, stále stejná.
Všechna televizní a rozhlasová zpravodajství, novinové články, zpravodajské servery na internetu, a nakonec i ty obecní a městské kroniky, jsou vlastně jen zachycením obrazu bažiny v určitém čase. Vynořují se a zase splaskávají mediální bubliny, pro dnešní aktuální zprávy se zapomíná na ty včerejší. Zde vám ale chceme poskytnout možnost odvrátit na chvilku pohled od bažiny a zamyslet se, na čem už mnoho staletí stojíme.
Boží lid putuje světem jako ty dvě malé děti na tom obrázku. Je neustále ochraňován mocnou Boží rukou, a přitom pod nohama má lávku pevnou jako skála: "Ty jsi Petr, a na té skále zbuduji svou církev, a brány pekel ji nepřemohou." (Mt 16,18)
Předkládáme vám k nahlédnutí kroniku farnosti Olešnice. Je obrazem malého kousku té lávky, po které křesťané směřují do Božího království.
Mnozí z nás si možná pamatují ten barvotiskový obrázek, který ještě v časech našich babiček visíval snad nad každou dětskou postýlkou: Dvě malé děti, držící se za ruce, přecházejí po úzké lávce, zatímco nad nimi drží ochrannou ruku jejich strážný anděl.
Farní kronika se leckomu může zdát zbytečná a nudná. Vždyť co se vlastně ve farnosti děje? Stále dokola ten samý liturgický rok, pravidelně se opakující bohoslužby, svátky, pouti. Čas od času jediným vzruchem v jednotvárném běhu života farnosti je příchod nového kněze, jinak nic, co by stálo za pozornost. Ale je tomu opravdu tak?
Je to jako s tou lávkou nad bažinou. Dole pod ní to klokotá a vře, objevují se stále nové bubliny, aby byly vzápětí nahrazeny dalšími, ještě smrdutějšími a jedovatějšími. Pozorovatel, fascinovaný bouřlivým životem bažiny, si často ani neuvědomí, na čem to vlastně stojí. Ta lávka je přece tak obyčejná, nudná, stále stejná.
Všechna televizní a rozhlasová zpravodajství, novinové články, zpravodajské servery na internetu, a nakonec i ty obecní a městské kroniky, jsou vlastně jen zachycením obrazu bažiny v určitém čase. Vynořují se a zase splaskávají mediální bubliny, pro dnešní aktuální zprávy se zapomíná na ty včerejší. Zde vám ale chceme poskytnout možnost odvrátit na chvilku pohled od bažiny a zamyslet se, na čem už mnoho staletí stojíme.
Boží lid putuje světem jako ty dvě malé děti na tom obrázku. Je neustále ochraňován mocnou Boží rukou, a přitom pod nohama má lávku pevnou jako skála: "Ty jsi Petr, a na té skále zbuduji svou církev, a brány pekel ji nepřemohou." (Mt 16,18)
Předkládáme vám k nahlédnutí kroniku farnosti Olešnice. Je obrazem malého kousku té lávky, po které křesťané směřují do Božího království.
OLEŠNICE
Připomíná se již roku 1186 jakožto osada v župě Doudlebské. (Slovník Čech, sestavil Jan Artl a František Sládek, Praha 1870, str. 513).
Blízko Svin jest Olešnice, v níž bývala tvrz od dob velmi starých. Ves patřila 1390 k Novému Hradu aspoň s části,neb připomínají se roku 1397 Kateřina vdova po Koňatovi z Olešnice a roku 1394 nezamysl Koňata z Olešnice. Nějaký Koňata odtudž zapsán jest roku 1413 mezi věřiteli Jindřicha z Rožmberka. Také potomek jeho Jan Koňata z Olešnice rád sloužíval pánům Krumlovským podobným způsobem a vyskytuje se proto od roku 1425 často jako svědek neb rukojmí v jejich zápisech. Roku 1456, 10 března koupil platy v Ledenicích a Štěpánově a roku 1462, 12.června učinil narovnání s Janem z Rožmberka, poněvač byl lidem jeho Bukovským některé dědiny rybníkem znova zdělaným zatopil. Jak se zdá, prodal Olešnici a držel potom Vlhavy. Roku 1479 a 1484 seděl na Olešnici Sigmund Chebar z Mirošovic s manželkou svou Annou z Čemin, ale byl již r. 1487 mrtev. Dotčená Anna spravovala potom Olešnici jmenem a na místě synů svých nezletilých Petra a Jindřicha a seděla na Olešnici ještě 1496 vypůjčujíc si v ta léta kolikráte peníze od okolních zemanův.
Podle tituláře z 1534 vydaného seděl na Olešnici Volf mladší z Krajku. Týž prodal před rokem 1541(okolo roku 1543. 20.února) Olešnici tvrz, dvůr popl. a ves, Třebíčko ves a v Klení, Bukvici a Vrcově dvory Oldřichovi Pouzarovi z Michnic za 45 000 kop gr.č. Když synové tohoto o zboží otcovské se podělili r.1549, obdržel Olešnici Vok Fořt, kterému zde r.1556 šest dvorů vyhořelo. Týž zemřel roku 1575 učiniv poručnicí statku a dětí nezletilých manželku svou, Marjanu z Drahenic, když pak i tato roku 1578 zemřela, ujal se téhož poručnictví Vokův bratr Jindřich. Týž vdal dceru Vokovu Annu za Jana Hradišťského z Hořovic, ale věna jí nedával, až po dlouhých soudech. Teprve roku 1584 vydal jí 1000 kop věna a jako díl mateřský šaty choděcí a ložní, některé svrchky a klenoty. Roku 1590 přestalo poručnictví a statek ujal mladý Albrecht Řehoř Pouzar z Michnic. Týž držel také Dvorce a přichází v tehdejších bězích válečných roku 1611 a jednáních sněmovních. V bouřích roku 1618 v Čechách vzešlých stal ke stavům podoboje, pročež odsouzen jest dvou třetin statku svého (r.1622). Odjel roku 1628 ze země, ale když vtrhli Sasové r.1630 do Čech, vrátil se i on a uvázal se zase v bývalý svůj statek. Z té příčiny odsouzen jest podruhé (r.1634), když byli nepřátelé ze země vybyti, cti hrdla a statkův přišel tím o peníze, jež měl od komory české dostati.
Roku 1623 dne 1.května koupili Budějovičtí Olešnici a dvorce od komory, ale prodali je zase r.1628 Gerhartovi ze Straten za 24.984 kop míš. načež tento r.1630 na statku Olešnickém manželce své Kateřině, rozené Haksenové 7000 fl.rh. věnoval. Gerhartův bratr Filip najal od Hraběte Bukvoje panství Rožmberské a Novohradské, kteroužto povinost Gerhart po něm jakožto dědic jeho přejal, že však řádně platiti nemohl, povstaly z toho soudy, kteréž 50 let trvaly. Vedla je Gerhartova dcera Kateřina Barbora vdaná za Jana Jiříka Radeckého z Radce, jemuž syna Krištofa Ferdinanda a dcery Marii Elišku (vdanou Uldreckou) a Annu Polyxenu (vdanou Šmerovskou) porodila. Po její smrti 1670 spravoval Olešnici Jan Jiřík, ale prohráv při s rodem Bukvojským a nemoha peněz zadržených zaplatiti, postoupil s dětmi svými Olešnici a Dobříkov a (r.1680) 2.března Ferdinandovi hrab. Bukvoj, za čež ještě 9000 fl.rh. obdržel. Ferdinandova manželka a dědička Markéta z Abensberku prodala r.1692 dne 27.října zámek Olešnici s kaplí, dvorem a vsí, kapli v lese "na kameni" a dvůr Třebíčko synu (zde je chybně uvedeno, nebyl to její syn ale synovec) svému Filipovi Emannuelovi za 44.000 fl.rh. Olešnice náležela ještě v následujícím století k Novým Hradům, ale pak odprodána. Roku 1727 koupila je obec Budějovická od Adama Hungara za 59.300 fl.rh.
-------------------------------------------------
Připomíná se již roku 1186 jakožto osada v župě Doudlebské. (Slovník Čech, sestavil Jan Artl a František Sládek, Praha 1870, str. 513).
Blízko Svin jest Olešnice, v níž bývala tvrz od dob velmi starých. Ves patřila 1390 k Novému Hradu aspoň s části,neb připomínají se roku 1397 Kateřina vdova po Koňatovi z Olešnice a roku 1394 nezamysl Koňata z Olešnice. Nějaký Koňata odtudž zapsán jest roku 1413 mezi věřiteli Jindřicha z Rožmberka. Také potomek jeho Jan Koňata z Olešnice rád sloužíval pánům Krumlovským podobným způsobem a vyskytuje se proto od roku 1425 často jako svědek neb rukojmí v jejich zápisech. Roku 1456, 10 března koupil platy v Ledenicích a Štěpánově a roku 1462, 12.června učinil narovnání s Janem z Rožmberka, poněvač byl lidem jeho Bukovským některé dědiny rybníkem znova zdělaným zatopil. Jak se zdá, prodal Olešnici a držel potom Vlhavy. Roku 1479 a 1484 seděl na Olešnici Sigmund Chebar z Mirošovic s manželkou svou Annou z Čemin, ale byl již r. 1487 mrtev. Dotčená Anna spravovala potom Olešnici jmenem a na místě synů svých nezletilých Petra a Jindřicha a seděla na Olešnici ještě 1496 vypůjčujíc si v ta léta kolikráte peníze od okolních zemanův.
Podle tituláře z 1534 vydaného seděl na Olešnici Volf mladší z Krajku. Týž prodal před rokem 1541(okolo roku 1543. 20.února) Olešnici tvrz, dvůr popl. a ves, Třebíčko ves a v Klení, Bukvici a Vrcově dvory Oldřichovi Pouzarovi z Michnic za 45 000 kop gr.č. Když synové tohoto o zboží otcovské se podělili r.1549, obdržel Olešnici Vok Fořt, kterému zde r.1556 šest dvorů vyhořelo. Týž zemřel roku 1575 učiniv poručnicí statku a dětí nezletilých manželku svou, Marjanu z Drahenic, když pak i tato roku 1578 zemřela, ujal se téhož poručnictví Vokův bratr Jindřich. Týž vdal dceru Vokovu Annu za Jana Hradišťského z Hořovic, ale věna jí nedával, až po dlouhých soudech. Teprve roku 1584 vydal jí 1000 kop věna a jako díl mateřský šaty choděcí a ložní, některé svrchky a klenoty. Roku 1590 přestalo poručnictví a statek ujal mladý Albrecht Řehoř Pouzar z Michnic. Týž držel také Dvorce a přichází v tehdejších bězích válečných roku 1611 a jednáních sněmovních. V bouřích roku 1618 v Čechách vzešlých stal ke stavům podoboje, pročež odsouzen jest dvou třetin statku svého (r.1622). Odjel roku 1628 ze země, ale když vtrhli Sasové r.1630 do Čech, vrátil se i on a uvázal se zase v bývalý svůj statek. Z té příčiny odsouzen jest podruhé (r.1634), když byli nepřátelé ze země vybyti, cti hrdla a statkův přišel tím o peníze, jež měl od komory české dostati.
Roku 1623 dne 1.května koupili Budějovičtí Olešnici a dvorce od komory, ale prodali je zase r.1628 Gerhartovi ze Straten za 24.984 kop míš. načež tento r.1630 na statku Olešnickém manželce své Kateřině, rozené Haksenové 7000 fl.rh. věnoval. Gerhartův bratr Filip najal od Hraběte Bukvoje panství Rožmberské a Novohradské, kteroužto povinost Gerhart po něm jakožto dědic jeho přejal, že však řádně platiti nemohl, povstaly z toho soudy, kteréž 50 let trvaly. Vedla je Gerhartova dcera Kateřina Barbora vdaná za Jana Jiříka Radeckého z Radce, jemuž syna Krištofa Ferdinanda a dcery Marii Elišku (vdanou Uldreckou) a Annu Polyxenu (vdanou Šmerovskou) porodila. Po její smrti 1670 spravoval Olešnici Jan Jiřík, ale prohráv při s rodem Bukvojským a nemoha peněz zadržených zaplatiti, postoupil s dětmi svými Olešnici a Dobříkov a (r.1680) 2.března Ferdinandovi hrab. Bukvoj, za čež ještě 9000 fl.rh. obdržel. Ferdinandova manželka a dědička Markéta z Abensberku prodala r.1692 dne 27.října zámek Olešnici s kaplí, dvorem a vsí, kapli v lese "na kameni" a dvůr Třebíčko synu (zde je chybně uvedeno, nebyl to její syn ale synovec) svému Filipovi Emannuelovi za 44.000 fl.rh. Olešnice náležela ještě v následujícím století k Novým Hradům, ale pak odprodána. Roku 1727 koupila je obec Budějovická od Adama Hungara za 59.300 fl.rh.
-------------------------------------------------